Muž a žena – dva světy, které nemohou žít spolu, ale nedokáží žít ani bez sebe. Na začátku tu prý byli pouze Adam a Eva, ale nevíme, kdo z nich byl první. Muži tvrdí, že Adam, ženy, že Eva. A jsme u toho. Muži vždy budou preferovat své pohlaví a u žen je to stejné. Jeden by řekl, že je to v pořádku, protože tak akceptují danou roli a jednají v souladu s ní. Výsledek je vždy stejný-socializace, tedy kultura jakou muži a ženy přijímají. Vždy proti sobě bojovali, ale zamyslíme-li se nad tím, tak vždy šlo oběma o svobodu.

Píši Ti utahanou
Říkanku noci

Chvěje se Tužebník
Modlím se a On neodpoví
Jsem špatný služebník.

Nejrevolučnější věcí, kterou lze udělat, je neustále nahlas prohlašovat, co se děje - to jsou slova úspěšné aktivistky Rosy Luxemburgové. Tak úspěšné, že zavražděné.

Autor: Robert Tingel
Termín vydání: polovina listopadu 2008

Kolem žloutenky se už namluvilo hodně. Ještě před pár dny toho byly plné noviny. Všude se mluvilo o žluté epidemii a nikdo nevzal do úst nic předtím, než si vydrhl ruce až mu z nich téměř tekla krev, jen aby na něj žlutá potvora neskočila.
I u nás na gymplu jsme byli informováni, že bychom si měli mýt ruce – proběhla akce Čisté ruce. Všichni se myli jak šíleni.

Již jedenáctá odbila, a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela. Tak začíná nejslavnější dílo Karla Jaromíra Erbena, Kytice. Již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila, když jsem seděla s hlavou v dlaních nad učebnicí. A to i s vědomím, že všechno učivo na zítra do školy se mi už dávno vytratilo z hlavy.

Ohromná paleta hýřící barvami, provoněná macchií a láskou dvou hlavních aktérů. Osud, žal, nenaplněná touha, vzájemně se prolínající životní příběhy, jež čtenáři berou dech a zároveň ho nutí k hlubokému zamyšlení. To je nový historický román Korsický lev a francouzská holubice spisovatele Roberta Tingela, který z temných hlubin zapomnění vyzdvihl korsického hrdinu Pasquala Paoliho, jehož v druhé polovině 18. století opěvoval celý svět.

Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to. Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě. Tato slova se mi vryla na mysl, když jsem odložila dnešní noviny. Ostatně samotné titulky mluvily za vše: Šéf nechtěl propouštět-zastřelil se, Panika v chrámu-197 obětí, Neonacisté provokovali na židovské oslavě. Musím podotknout, že toto je jen menší výčet toho, co jsem si dnes v tisku přečetla.